Aktuality

Zůstat v jednom zaměstnání desítky let je v dnešní době málo obvyklé. Řidič Jan Foukal se tomu však podivuje. Muž z Dolan pracuje pro jednu společnost téměř čtvrt století. K  J.M.I.T. nastoupil nedlouho po založení firmy a pamatuje tak dramatický vývoj a zlepšení techniky. „Rozdíl je jako Trabant a Mercedes. To myslím popisuje vše. Pohodlí pro řidiče je nyní na skvělé úrovni, auta jsou také mnohem spolehlivější,“ říká Jan Foukal.

Usměvavý muž strávil za volantem kamionů autodopravce z Hluboček stovky hodin a ujel zhruba 2,5 milionu kilometrů. Během nich se občas dostal do situací, které mu utkvěly v paměti. „Jednou se mně podařilo zabloudit v centru Paříže, projel jsem si Champs-Elysées a zajel skoro až pod Eiffelovu věž. To všechno s velkoobjemovou soupravou dlouhou 19 metrů,“ říká řidič.

Tím vyvrací mýtus, že nákladní souprava je nemotorná a naopak dokazuje, že šikovný šofér se s ní dostane téměř kamkoli.

Podle Foukala musí dávat „kamioňák“ možná ještě větší pozor na sebe, než na nákladní soupravu, kterou řídí. „Střídání práce ve dne a v noci je hodně složité. Ve vyšším věku se tomu metabolizmus hůř přizpůsobuje. Někdy nevím, jestli se mám nasnídat, naobědvat nebo navečeřet,“ pokračuje.

Zvláštní kapitolou jsou pak ostatní účastníci provozu. Náš šofér toho na cestách zažil už hodně. Na otázku, jak se jezdí v různých částech Evropy, bez zaváhání okamžitě odpovídá. „Čím více na východ tím větší bordel“. Dá se to však podle něj zvládnout. Důležité je totiž zůstat v klidu a věci si příliš nepřipouštět.